Tak trochu lesana

V osmadvaceti si konečně začíná připadat opravdu dospělá a bere život plně do svých rukou, navzdory stínům minulosti. Cítí se dobře bosky a v maxisukni i v saku a lodičkách, na lesním palouku i na firemní párty, v restauraci i na pikniku v trávě. Má vystudovanou psychologii, smysl pro humor a nadhled, prima vztah s manželem, svéráznou tchyni, dvě temperamentní kamarádky… a jednoho karmického kamaráda, který jí nedá spát. Věří ve vesmírné zákonitosti a intenzivně hledá souvislosti. Sama u sebe, v životech předků a později i v příbězích svých klientů. Je lesana, nebo není? Inu… Tak trochu.

Vyprávění o lásce a upřímnosti, o zranitelnosti i velké síle, o důvěře a intimitě, ale také různých formách sexuálního násilí. O narozených i nenarozených dětech. O lidech, kterým záleží na tom, co jedí, jak se léčí či jakým způsobem přicházejí jejich děti na svět. Ať už si o nich okolí myslí cokoliv.

O knize

Tak trochu lesana vypráví příběh začínající terapeutky Alžběty, která se většinu života pracně snažila být hodnou holčičkou - a nyní se to ještě pracněji pokouší odnaučovat.

Ráda tančí, zpívá, sportuje a setkává se s lidmi. Věří ve vesmírný řád a otevřenou mysl, v partnerství založené na vzájemném respektu, v upřímnost a otevřenost (i když někdy bolí). A ze všeho nejvíc v lásku, nadhled a vtip.

Je to žena, ve které se možná mnohá poznáte. Provede vás zákoutími křehké, ale zároveň silné ženské duše. Tajemstvími, jež v sobě často zamykáme na pět západů. Pestrou škálou pocitů, často velmi rozporuplných, které zná téměř každá z nás. Situacemi, kdy bývá těžké uhájit si vlastní hranice a sebeúctu.

Možná že i trochu poradí, jak s některými složitými životními lekcemi naložit a jak si žít v rámci možností fajn. A hlavně, jak se mít opravdu ráda a přijmout sebe samu.

Pár technických údajů

ISBN 978-80-270-5643-9
352 stran
měkká vazba s klopami, šitá
1. vydání r. 2019

Syrová verze rukopisu Tak trochu lesana byla dokončena v dubnu 2018.

A úplně první knížka o Alžbětě, jakási Lesanina předchůdkyně, vznikla již roku 1998 :)

Videospot ke knize

Tak trochu lesana by se vám mohla líbit, pokud:

  • jsou vám blízká témata typu zdravá strava, non toxic, důstojné porodnictví, osobní a duchovní rozvoj
  • věříte i ve věci mezi nebem a zemí (anebo s nimi aspoň v pohodě koexistujete)
  • máte za sebou těžkou životní lekci v podobě potíží s početím/donošením dítěte, traumatické zážitky v oblasti intimity nebo jste ztratili své nejbližší
  • jste pro metody „alternativní“ psychoterapie, jako jsou systemické konstelace, regrese, kineziologie atp.
  • přistupujete k životu vesměs pozitivně a věříte, že se nic neděje bezdůvodně

Naopak budete zřejmě zbytečně plýtvat energií, pakliže:

  • míváte osypky z výrazů jako bio, eko, a nedejbože ezo (!)
  • patříte mezi zapřisáhlé racionály a nechcete se u Lesany rozčílit
  • patříte mezi zapřisáhlé racionály a záměrně se chcete u Lesany rozčílit
  • nemáte rádi dlouhá souvětí a preferujete jemné náznaky namísto obsáhlých vysvětlení

 

Ale koneckonců je to ve výsledku jen a jen na vás. Možná budete nakonec překvapeni víc, než jste čekali – v obou případech. :)

 

Ohlasy kolem Lesany

Odpovědi na otázky

Kniha "Tak trochu lesana" je určena všem ženám všech věkových kategorií. Každá se v ní najde a nalezne porozumění. Je to příběh, co vás chytne za srdce od první stránky. A když to nejvíc potřebujete, dokážete v ní nalézt odpovědi na své otázky.

Přečtěte si ji. Nejdřív vy, pak vaše maminka, sestra, babička i kamarádka. Pomůže vám to k lepší komunikaci mezi vámi. Pochopíte, co prožívá nebo prožívala ta druhá, a získáte tak nadhled a klid.

Pavlína Petržilková
pořadatelka Recykultu,
manažerka propagace
Docela velkého divadla

Snesitelná lehkost bytí

Tak trochu lesana je román, který potěší víly, které nezapadají do škatulek a ani se o to moc nesnaží. Do dnešního žraločího světa přináší velmi snesitelnou lehkost bytí a nechybí mu poutavý příběh.

Eliška Antoš Bachová
psycholožka, lesana

Ženám jdoucím cestou svého srdce

Tak trochu lesana – příběh ženy, který Tě, milá čtenářko, okouzlí svojí upřímností, hloubkou a moudrostí.

V životě se dostáváme do různých situací, které si zaslouží naši pozornost a péči. Zde najdete mnoho inspirace, kudy se můžete vydat, když hledáte odpovědi na své životní otázky. Průvodcem vám bude hlavní hrdinka v působivém příběhu. Každá z nás se v ní tak trochu pozná, protože každá z nás jsme tak trochu lesana.

Jsem velmi šťastná, že tato kniha spatřila světlo světa a dostala se k Tobě, k ženě, která vystoupila ze systému a zajetých kolejí. Ženě jdoucí cestou svého srdce.

Sylvie Slováková
certifikovaná dula ČAD,
masérka

doba-zeny.cz

Ukázka z knihy Tak trochu lesana

Šéfredaktor týdeníku Youngs, jednačtyřicetiletý Zdeněk Havliš, docela fešák, běžec dlouhých tratí a pověstný zapřisáhlý racionál, se takhle při pátku tváří všelijak.
„Ahoj Zdeňku, jak se máš takhle při pátku?“
„Nazdar, Alžběto,“ zareaguje na první část věty a gestem mi nabídne místo naproti sobě.
Teprve když se způsobně usadím a naznačím pohledem, že jsem připravena na cokoliv, tváří-li se všelijak, zodpoví nepřímo i můj empatický dotaz. „No už aby byl víkend. A tobě se dnes daří?“
„Vše, nač sáhnu,“ připustím a silou vůle se při ranní vzpomínce snažím nezapýřit. „Děje se něco, Zdeňku?“
Dramaticky vzdychne. „Alžběto, já už fakt nevím, jak ti to vysvětlit. To je pořád dokola. Promiň, ale takhle prostě psát nemůžeš.“
„Ve webové poradně?“
„Samozřejmě. Podívej se, já jsem tě přijal jako kvalifikovanou psycholožku. Tvým úkolem, tvým klíčovým úkolem je odpovídat na dotazy čtenářek, a to s přihlédnutím k jejich věku, se snahou se jim co nejvíc přiblížit, ale zároveň pro ně být i pomyslnou autoritou v bílém plášti, někým, kdo nad nimi starostlivě dlí a sdílí s nimi jejich problémy…“
„Tak bílý plášť nenosím, to je fakt,“ uznám spravedlivě, neboť i dnes jsem oděna v pestrobarevný šat. „Jinak se ale snažím přesně tyto aspekty dodržet. Radím všem youngs dle svého nejlepšího vědomí i svědomí.“
„To je pěkný, ale výsledek??“ Zuřivě zasurfuje na našich stránkách, div nezavaří myš. „Žes minule doporučila adoptované dívce, ať si vyčistí vztah s biologickými rodiči na rodinných konstelacích, to by snad bylo ještě skousnutelné. Přimhouřil jsem oko i nad tvojí odvážnou úvahou u té týrané novomanželky, že si to do života přitahuje a je podle tebe na ní, aby svůj pokřivený vnitřní program pochopila a změnila, i když nám pak přišla řada rozhořčených reakcí, zda si za to podle nás můžou oběti násilí samy – “
„Ale takhle jsem to – “
„Okej, jak říkám, skousnul jsem to, i když bych mnohem víc ocenil, kdybys tam hodila kontakty na pár krizových linek a odkázala holčinu na policii, tím nikdy nic nezkazíš. Ale cos to prosím tě vyplodila ve středu??“
„Osvěž mi prosím paměť…?“
„Osvěžení jsem z toho potřeboval já!“ zvýší Zdeněk o pár decibelů hlas a hbitě se prokliká na nejnovější příspěvky. „Slečna žádá o radu, jestli má užívat antikoncepci perorální, nebo ve formě náplastí či injekcí, a ty jí začneš vykládat o kondomech – to bych nicméně ještě pochopil – a o symptotermální metodě a plodných dnech! To jsme někde v pravěku?? Chceš mít všechny ty malý holky na svědomí, až budou zbouchnutý, poněvadž špatně vyhodnotily svůj… děložní hlen?? Korunu tomu nasazují ta tvá moudra, jak má hormonální antikoncepce nedozírné následky na psychiku žen, duchovní rozvoj a celý jejich orgasmus a –“
„Já fakt napsala orgasmus…?“ projevím konečně trochu sebezpytu. „Tak to se samozřejmě omlouvám, korektorka to neprojížděla? Na orgasmus hormonálka zas takovej vliv nemá, to je pravda, ačkoliv –“
„Já jsem neřekl orgasmus!! A i kdyby jo, to jsem se přeřekl… je tam organismus, to je v pořádku. Tedy významově ano, ale… Pochop, Alžběto, že jsme trendový časopis pro široké masy a nemůžeme šířit bludy či jakési konspirační teorie. Jestli tomu, cos napsala, věříš, je to tvoje věc. Ostatně ani přední odborníci dnes nejsou názorově jednotní a odborné studie se dají vypracovat na cokoliv a s jakýmkoliv závěrem – záleží mimo jiné na tom, kdo je financuje…“

„Zkrátka nemůžu psát, že je hormonálka svinstvo, když máme vedle toho obří banner s reklamou na Evka-náplast.“
Tváří se mu mihne náznak úsměvu. „Ano, tak nějak. Ty jsi přece rozumná holka a chápeš věci v širším kontextu, ne?“
„Chápu, Zdeňku, ale některé věci jsou proti mému přesvědčení. Pokud nad někým starostlivě dlím, nedokážu mu radit, ať se klidně cpe nebo polepuje hormonálkou, když ji považuju za jeden z nejkontroverznějších vynálezů lidstva. Čím dál víc žen už od ní ustupuje. Mojí blízké kamarádce třeba předepisovali prášky od třinácti let kvůli hormonální dysbalanci, a v osmnácti letech měla spoustu zdravotních problémů. Štítnou žlázu v žalostným stavu, autoimunitu, deprese...“
„A jak můžeš dokázat, že to zavinila právě antikoncepce? A navíc, ne všechny holky to snad berou od třinácti.“
„Zdeňku,“ pokusím se o smířlivější tón, „věř mi, že tě chápu. Ale já prostě něco, co má podle mě mnohem víc rizik než přínosů, propagovat nemůžu. A už vůbec ne patnáctiletým dětem.“
„To jsme si ale před těmi dvěma měsíci nevyjasnili! Měla jsi říct rovnou, že chceš jít hlavou proti zdi a budeš odpovídat jenom na to, co se ti hodí.“
„Já právě odpovídám na všechno, ale na základě vlastního názoru, svědomí a upřímnosti.“
„Ano, asi jako když jsi další patnáctce napsala, že se zatím můžou s partnerem poznávat i nesexuálně, nechat si vyzrávat a prohlubovat vztah a tak dále. Tos myslela vážně?“
„Naprosto.“
„No promiň, ale tohle bych čekal před třiceti lety od tety Sally, ne od soudobé psycholožky v moderním médiu.“
„Zrovna tenhle svůj postoj považuji za poměrně nadčasový."
„No, já bych tě chtěl vidět, když by ti tohle v patnácti někdo poradil!“ přejde šéf do poněkud osobnější roviny.
Jen se blahosklonně usměji. Nepotřebuji mu vyprávět, že se celý první rok mé velké lásky skutečně obešel bez sexuálních aktivit, nepočítám-li pár nekoitálních. A když jsme s Filipem po návratu z Mexika zpečetili své znovusetkání i setkáním pohlavním, táhlo už mi pomalu na devatenáct a bylo to… no, raději nevzpomínat, ať se o mě zas nepokouší ruměnec.
Zdeněk zatím objeví mou další perličku a nahlas čte: „Paní doktorko, bohužel mi v osmém tété zjistili zamlklé těhu a musela jsem na revizi. Kdy se můžeme s přítelem začít zase snažit? – A ty ji začneš naprosto bez empatie poučovat, ať to nebere jako snažení a dá tomu volnější průběh, a tady dokonce, to jsem myslel, že mě trefí šlak, že mají přijmout rozhodnutí tý DUŠIČKY, poděkovat jí a důstojně se s ní rozloučit…!! Alžběto, sorry, ale tohle už je moc.“
„A to jsem ještě zapomněla dodat, ať se s příťou vezmou, neboť sezdaný pár má silnější duchovní ochranu,“ poškádlím ho s vážnou tváří. Zdendo, sorry, ale když jdeš ze všeho tak do vývrtky…?
„Podívej se, jedno ti zopakuju. Jsme progresivní periodikum pro moderní mládež. Nejsme žádný koutek mladých ezoteriků a zbloudilých duší. Umíš si vůbec představit, jak se třeba cítí taková holčina po potratu, a že tohle si asi přečíst nechce??“
„Ano, to první si představit umím. To druhé nevím s jistotou ani já, ani ty, ale opět jsem jí to jen napsala tak, jak to cítím a vnímám. Spontánní potrat podle mě představuje velmi bolestnou zkušenost, ale přesto cennou. A i nenarozené dítě patří do rodiny a může být bráno jako dar.“
„Jo, to je hezkej dárek, takovej potracenej plod,“ ironizuje šéf, který již zakrátko mým šéfem opět nebude. „Promiň, ale je vidět, žes to nezažila.“
„Právě že jo.“